Vydavatelé, přestaňte vydávat špatné hry. A ostatní – nekupujte je

od 15. 8. 2020Články

Tento pocit mám již dlouho, poslední dobou ale sílí čím dál víc společně s tím, jak přichází čím dál více deskovek na trh. A to nejen na český, ale i světový. A tak mám jednu prosbu na všechny – buďme nároční, nespokojme se s málem. Chtějme něco víc, protože jinak nás čeká záplava ničeho.

K tomu, abych napsala tento článek mě ve finále donutila ona záplava her, která se na nás chrlí ze všech stran. A zcela chápu argument vydavatelů, že staré hry nikdo nechce a všichni chtějí nové. Jasně, ono to tak bude. Jenže – jak moc velkou propagaci hrám děláte? Jaké děláte kampaně? A co třeba nějaká dlouhodobá podpora? Často se setkávám s tím, že hra vyjde, lehce zašumí a najednou je fuč. A přitom je totálně super.

Pojďme ale přímo k těm hrám. Já už část tak nějak prozradila v titulním obrázku. A ještě hned začnete přemýšlet „Ale já tu hru mám rád a je super!“ tak zadržte – já sama mám některé hry z výběru ráda. To ale neznamená, že jsou dobré a že měly vyjít. Pojďme se tedy podívat alespoň na část těch, kterou jsem vybrala.

Přehršel značek, málo inovací

Problémem poslední doby jsou hry, které jsou prostě nedopečené a prostě sází na značku či jméno, které je prodá. A protože je to jen na chvílí (s dlouhodobou podporou se nepočítá), tak je to vlastně jedno. Vezměte si takové Tapestry. Hra od slavného Jameyho. A to je vlastně to jediné, co je na ní zajímavé. V krabici najdete změť nekonzistentních a brutálně nevyladěných národů, se kterými hrajete zcela nesouvisející minihry, které se tváří, že jsou celistvý produkt. To ale opravdu bohužel nejsou a byť jednotlivé mechaniky většinou fungují, fakt nám stačí tak málo?

Když jsme u tohoto autora – on vydal i Vzestup Fenrise. Tedy monumentální kampaňové rozšíření k populárnímu Scythe (které mám sice ráda, ale zase skvělé to není). Jamey umí vytvořit skvělou kampaň, která na sebe navazuje – vždyť vydal Charterstone. Příběh sice nemá kterak silný, ale skvěle funguje. U Fenrise se ale jedná o nekonzistentní a žalostně nefungující změť rádobypříběhů namontovaných na Scythe, které trestuhodně nevyužívají potenciál hry. Čekali byste nová příběhová setkání? Či nějaký vývoj? Ale prd. Pouze vám do hry hodí nové moduly. Jako to je dobré jako porno pro geeky, kterým nestačí základní Scythe (což chápu), ale vydávat to za příběhovou kampaň je… hodně nadnesené. Tady by bylo lepší, když by příběh vůbec nedávali.

Když ani aplikace neudělá dobrý příběh

A pojďme dál – co takový Arkham Horror 3. edice? Jako hra je to sice fajn a FFG jde správným směrem, ale… Pamatuje si někdo nějaký scénář? Co se tam dělo? Já jen to, že se jeden rozbil a sekl asi na hodinu a půl. Eh, pamatovat si zrovna jenom špatný zážitek není dobrá vizitka. FFG mělo šanci udělat skvělou příběhovou hru a místo toho udělali patlanici, která je zase nehotová, nedodělaná. U nich je to ale už asi zřejmě smutným zvykem.

Pak tu máme Pána prstenů: Putování po Středozemi. Já miluji Pána prstenů a celý svět, takže kdo by neměl rád tuhle hru, že? FFG má k dispozici hromadu karet a dokonce i aplikaci, aby vydalo hru s tak plytkými misemi a celkovým pocitem tak strašně mdlým, že by se za toto mělo vraždit. A jakmile bitková strategie War of The Ring dokáže vyprávět lepší a hutnější příběh ze světa LOLTRa, než příběhovka s aplikací, tak je asi něco špatně. Ne ale s tou první jmenovanou.

A to vlastně nemluvím o dalších hrách, které prostě jen zne/využívají značku. Je to celá ta nová série z Marvel prostředí, kdy jen přebarví hru a je hotovo. Vlastně i God of War, který je merchandise pro fanoušky, a třeba takový Small World of Warcraft. Ano, jsem ráda, že Small World vyjde česky, a vím, že u klasického vydání by to bylo bez šance. To ale neznamená, že musím být nadšená z toho, že zahraniční vydavatel jen využil značku, aby z kapes hráčů vytáhl peníze.

Stále to samé dokola

Možná jste si všimli, že je to celé furt dokola – v základu by mohla být dobrá hra, jen je buď nedotažená, nebo už stokrát viděná. Někteří vydavatelé to přitom berou zcela do extrémů – vezměme si takový CMON. Ten má teď na Kickstarteru kampaň na pokračování Massive Darkness a eh… Vždyť to je miliontá iterace Zombicide! A neřeším tu teď, která hra přišla původně dříve. Všechny jejich hry jsou to samé – podobný art, stejný gameplay, který vždy změní jen trošičku, aby s neřeklo. Byť mám Zombicide ráda a základní mechaniky jsou super, tak z tohoto jednání je mi až zle. Namísto toho, aby se snažili a hru někam posunuli, vyvinuli, jen dělají to samé dokola.

A zmínit musím třeba i sérii Azul. Není tajemstvím, že tyto hry mám ráda a vždy se snažily inovovat, nalijme si ale čistého vína – opravdu tvůrci potřebovali 3 krabice na to, aby vyřešily, co se hrou zamýšlejí? Když by je nechrlili tak rychle, možná by jim došlo, jak má trojka vypadat, aniž by vydávali dvojku.

A byť chápu, že ne každému může sedět jedno téma a tak je fajn, když máme jednu hru z různých prostředí, fakt nám stačí tak málo, že vydavatel jen zkopíruje starý produkt a pak za to chce šílené částky? Kde je nějaká inovace a snaha vydávat kvalitní produkty?

Chtějme více

Podívejme se pak třeba na další dva zástupce – Hustou melu a Ex Libris. U obou je fajn nápad, ale obě kulhají na obě nohy. Zatímco první je bláznivá a až děsivě nekonzistentní hra, to druhé je… pěkné. Prostě pěkné. Fakt nám to ale stačí? Aby hra byla jen pěkná a herně dost zaostávala?

Ze stejného ranku tu máme vlastně i Divukraj. Nádherná, roztomilá hra, která tedy funguje i herně (až na detaily, že třeba usledovat vše ve hře je nemožné a nezažila jsem partii, kde by někdo sledoval karty jiných hráčů a dokonce je využíval, aniž by jeden tah trval 10 minut a hra byla k uzoufání dlouhá – a teď si představte, že jsou rozšíření, která přidávají obsahu ke sledování ještě více 🤦‍♀️). Potřebujeme ale další hru, která se, kromě vizuálu, nijak neliší od ostatních? Už mě dost nebaví, že u plno her platí, že je buď pěkná, nebo dobrá a inovativní. Jen málokdy obojí.

A to je vlastně ta má pointa. Přestaňme tolerovat hromadu her, které měly buď zůstat navždy v šuplíku (např. Tapestry), nebo strávit další dva, tři roky u vývoje a ladění, aby z nich vzešly lepší a kvalitnější produkty, které bychom měli všichni rádi a staly by se z nich nové klasiky (třeba Arkham, Pán prstenů,…). Proč máme mít záplavu her, které uškodí těm, které měly být vidět, ale jsou zavaleny dalšími, novými? Vždyť vydavatelé škodí sami sobě. A i my.

Schválně – kolik toho zvládne vaše peněženka? Já nakupuji hodně, snažím se ale čím dál více vybírat, jen je to v té změti těžké – jen za uplynulý rok jsem hrála více jak 120 různých her. A o to těžší, že je snadné se pro hru nadchnout a říkat, jak je skvělá, po pár zahráních a nebo jen proto, že vám ji někdo dal zadarmo.

Prosím, snažme se, všichni, aby hry za to stály. Aby bylo co hrát, aby tu byly kvalitní novinky, které si své místo v polici zaslouží. Vedle těch starých, které tu s námi budou i dále.

6 komentářů

  1. Jaroslav Balazik

    Takyto narek som uz dlho nepocul. Preco bol treba. Ak ta nejaka hra nebavi tak ju nehraj, pripadne predaj. Mna nebavi spusta hier, zato inych znami zombicide hraju od rana do vecera. Pre kazdeho sa najde ta jeho.

    • Referent Kubrt

      Ahoj, takovéto články jsou třeba, proto jsem Unu v jejím publikování podpořil. Pod vidinou lehkých zisků se prostě dnes vydávají hry, které by dřív v té podobě vydány nebyly. Hry mají dnes minimální životnost a jsou brzy nahrazeny dalšími. A s tím často tvůrci kalkulují a zlehčují si práci. Často si přímo z hráčů dělají testery, aby za rok vydali další, tu správnější“ edici té samé hry, kterou si ti samí hráči opět koupí. Nedělají to záměrně, ale výsledek tomu bohužel často odpovídá.

      Po čem my voláme, je větší péče. A jako recenzenti budeme upozorňovat na chvíle, kdy prostě vydavatel nezvedl hozenou rukavici a nevyužil šance udělat hru lepší. A to, že jsou ve článku schválně uvedeny kvalitní hry, protože o špatných hrách zde řeč není, jsme nepovažovali za nutné zdůrazňovat. Ale reakce bereme, myšlenka nebyl pochopena. 🙂 Budeme s tím pracovat.

      • Jaroslav Balazik

        Ja rozumiem co ste chcel napisat, resp chcela. Som trochu mimo zo zenskeho rodu. Vratme sa napr k zombicide. Zombicide je podla mna zla hra, raz som ju skusil a nemal som sa k nej potrebu vracat. Proste iba nahodne hody kockou, a takticke uvazovanie nie je skoro ziadne. Napriek tomu zaujem o zombicide je. Dokonca je tolko rozsireni ako snad na ziadnu inu hru (okrem kartovych). Niektorych ludi ako som spominal bavi este povodny zombicide extremne (na moje pocudovanie). Predtym ako si kupi niekto hru, si treba aspon pozriet o com ta hra je a nespoliehat sa na to co pise predajca ci vydavatel. (Inovativna, nikdy este nevidene mechaniky su viac menej blbost a marketingovy tah). U hry aspon pre mna zavazi hlavne tema, vtedy sa da co to odpustit aj v pravidlach. Skusim napr spomenut este niektore hry co su v obrazku v hlavicke WoW (kopia Smallworld) a GoW – to su hry ktore su zamerane cisto na milovnikov tych hier. Kto hral GoW ten nedopusti na tu hru. Je to proste prenho „must“ alebo zberatelsky kusok. Ak niekto o GoW nemal ani ponatia tu hru proste nepochopi ani mu nic nepovie, naopak kto GoW hral bude jasat pri kazdej karte aky krasny art a co mu pripomina. Cely tento narek mi pripomina cosi podobne ako naco vobec vydavaju western knihy ked ja citam iba scifi.

        • Referent Kubrt

          Tak to asi nerozumíte tomu, co chtěla Una napsat. A asi to není vaše vina. Asi to napsala špatně, a protože já jsem na podobné vlně, tak mi to špatně napsané nepřišlo. Článek interpretoval i Alladjex z JOUObu a Petr z Deskofobie. Ani jeden z nich ho nepochopili tak, jak jsme ho chápali my. Takže z toho mi vychází, že zpráva nebyla doručena. Nepovedlo se. 🙂 Příště se pokusíme to napsat lépe. Jinak děkuji moc za reakce. Kdyby nebyly, nevěděli bychom, že se nám něco nepovedlo.

  2. František Koblasa

    A pak jsou tu hry, jejichž kvalita se měří v kg plastu (Gloom) či kartonu (Euthie). Krásně vypadají, ale na běžně užívaný jídelní stůl se nevyndají, protože setup a sklizení trvá v podstatě stějně dlouho jako odehrání scénáře nebo dobu vyhrazenou na osobní volno v rámci rodiného soužití. Ano, jsou tu inserty v ceně často srovnatelné se samotnou hrou. Přitom vykouzlit při správném designu insert z kartonu je práce pro středoškoláka pracujícího na kase v Ikee (viz třeba Fallout).

    To ani nemluvím o tom, že se na běžný stůl 80x120cm ani nevejdou (takový Zombicide nechá 5cm okraj při max scénáři).

    Nakonec se prvotním nadšení zahraje pár kol a pak už leží ve stínu dalších kg „materiálu“ (Mage Knight, Runebound, sběru papíru v rámci LCG) nebo se posílají dál. Takže se hraje prší, šachy, člověče nezlob se, Osadníci, Česko nebo Bang! Protože na to není potřeba v kufru auta objem velikosti malé ledničky a nikdo se to nebojí vybalit v hospodě či u 3-4 hodinového deskohraní. Jo, na krabici píšou 120-160minut. Jenže zapomenou říct, že je to na jednoho hráče! Škoda.

  3. Martin Blatný

    Hm, nechápu smysl tohoto výkřiku do tmy.
    – Her se vydává čím dál víc, s tím nic nenaděláme.
    – Všichni vydavatelé chtějí vydělat peníze, nikdo nevydává hry jen proto, aby byli hráči spokojeni.
    – Kdo rozhodne, které hry jsou dobré a které špatné? Každému se líbí něco jiného.
    – Nikdo nekupuje schválně špatné hry.
    – Zvlášť u recenzentů, kteří si ne všechny hry kupují za své, by neměla chybět větší kritičnost.
    – Je to stejné jako u filmů, hudby, počítačových her atd. – hra je úspěšná, když se jí prodá hodně, někdy nezáleží na „kvalitě“ (subjektivní), ale na marketingu, jménu autora, očekávání, množství nadšených recenzí atd.
    – Buďme rádi, že se her vydává tolik, každý si vybere to, co se jemu osobně líbí.
    – Maximálně můžeme „hlasovat peněženkou“ a nekupovat např. hry od autorů, kteří se vyžívají v mechanismech, které se nám nelíbí, od určitých vydavatelství, které nedostatečně podporují své produkty (nekvalitní překlady, nevydávání oprav atd.), nedostatečně otestované / vyvážené hry (ale jak to kupující pozná?) atd.

    Vidím jediné východisko – osobní sebekázeň, koupě jen omezeného počtu her (dle preferencí, finančních možností a s přihlédnutím k herní skupině) a hlavně: nekupovat hry hned po vydání, ale až po nějaké době, kdy si může kupující přečíst dostatečný počet recenzí, hru si případně vypůjčit / vyzkoušet třeba někde v herním klubu, počkat na to, až se případně projeví nevyladěnost, nevyváženost a chyby, počkat na opravy chyb, vydání FAQ, doplnění pravidel atd. Ale to, které hry si koupím, si musím rozhodnout já sám, to za mne nikdo nevybere…

Vložit komentář

Nejnovější příspěvky:

Navštivte všechny reality ve hře Multiverse

Navštivte všechny reality ve hře Multiverse

Dostal jsem šanci vyzkoušet hru Multiverse od Maty Moves. Jednu ze 6, kterou Maty vydává pomocí kampaně na serveru Hit Hit. Pokusím se vám ji představit a říct krátké první dojmy…

Nejnovější hry:

Sdílet na Pinterestu