Podpoř nás!

Přispěj na provoz Kubrta i ty! Budeme ti neskonale vděční a získáš speciální odznak.

Výchova hráčů v Čechách I.

od 2. 7. 2018Články

V článcích i na Facebooku často zmiňuji, že hraji hry i s relativně mladou dcerou, které je v současné době 4 a půl. Kromě ní máme ještě synka, který se ji snaží dorůst a je mu 2 a půl. Rodina je základ státu, což znamená, že většinu života strávíte buď v práci a nebo s rodinou (v tom nejlepším případě). Pokud tak máte časově náročný koníček, jakým jsou například deskové hry, určitě byste byli rádi, kdybyste mohli spojit příjemné s užitečným a tento koníček provozovat doma. Výhodou i nevýhodou většiny deskových her je, že jsou to hry společenské, takže je nezbytná ta společnost. Pokud máte děti, tak asi máte i ženu, nebo muže. Problém je, že ty už není moc šance formovat a pokud to prostě nejsou hráči, tak z nich hráče jen tak neuděláte. U dětí však není ještě nic ztraceno! Než jim dáte do ruky ovladač od televize, nebo neomezený přístup k narkotikům, zvažte, jestli by z nich nebyly dobrý parťáci na deskovku. 

Překvapivě často mi chodí dotazy, jak jsem svou dcerku přivedl k hrám, a co bych komu doporučil k tomu, aby své mrně nevyděsil ještě před tím, než na něj vytáhne svůj Blood Rage. Nepovažuji se za nějakého guru co se týče dětí a už vůbec ne, co se týče deskovek, rozhodl jsem se ale napsat tento krátký exkurz do toho, jak jsem k tomu přistoupil já (a nebo spíš, jak se to u nás samo vyvinulo bez mého zjevného aktivního přičinění).

Jako pracující rodič malých dětí nemám úplně čas na hraní deskových her. Což však neznamená, že bych na ně zanevřel. Pouze se z hráče a drobného sběratele stal sběratel a drobný hráč. Do toho často po nocích točím videa o hrách a ano, žena odpustí, taky o hrách hodně mluvím. Navíc nemám jako někteří mí kolegové skříně určené na deskové hry, ty se tak doma povalují téměř všude. A to by bylo, aby si toho děti nevšimly. Děti jsou zvídavé, děti do všeho strkají nos a v návaznosti na jejich věku i další věci (prsty, jazyk apod.). To má ohromnou výhodu v tom, že děti začnou hry evidovat. Přijdete domu s krabicí a děti přiběhnou: „Tatínku, ty máš zase novou hru? Ukážeš nám ji, prosím!“ Což je krásné a srdce hráče zaplesá. Toto se vám se ženou nestane, ta skončí u toho „Ty máš zase novou hru?!“ Musíte ale odolat pokušení hru okamžitě rozložit. Pro sběratele deskových her, kteří mají rády své hry v perfektním stavu (kor, když jako u mě hrozí, že jakoukoli hru budu schopen v nejbližší době prodávat), je důležité zvážit, v jakém věku můžou dítěti jakou hru ukázat. A teď nemyslím podle obsahu! Ať se děti kouknou na zombíka nebo na hvězdného zplozence s chapadly, to je mi upřímně jedno, ať si zvykají. Jde o riziko poškození hry samotné. Menší děti mají tendenci věci slinit, kousat, ohýbat a mačkat. V neposlední řadě je taky lámou, hází a používají jako improvizovanou zbraň proti sourozenci a otci (s napadením matky jsem se ještě nesetkal, asi k ní mají děti nějaký zvláštní vztah).

Proto pro vás mám dvě malá doporučení – nejdříve nechte děti, ať si zničí vlastní hry. A další doporučení – nenuťte dětem mermomocí hry, které chcete hrát vy. Každá hra má svůj čas a mnohem víc si hraní s dětmi užijete, pokud se je nebudete snažit v 5 letech naučit pravidla Warhammeru, ale zvolíte hru, která je přiměřená jejich věku. 🙂

Pro nejmenší děti, které neumí zacházet s křehkými věcmi, se nám osvědčily věci dřevěné. Konkrétně u nás vedlo dřevěné pexeso se zvířátky. Děti se naučí, že hry mají nějaká pravidla, že většinou je nutné počkat, až na ně přijde řada, naučí se zdravé touze zvítězit, která rychle přejde v nezdravou potřebu všechno vyhrát jinak se dostaví řev, naučí se, že hra leží na stole/na zemi a je potřeba se k ní nějak chovat a ne ji okamžitě rozházet všude kolem a rozkousat. 

Tchyně dětem také relativně rychle (to bylo dceři asi 2 a půl) pořídila deskovou hru – a to obdobu Člověče nezlob se se symboly na kostkách – Pojď si hrát. Mezi tím, co jsem se s tchyní dohadoval, že mi kazí děti (kdyby jim radši koupila ty drogy!), dcerka hru rozbalila a už volala ať jdeme hrát. Hra to je pořád stejně strašná, ale dnes musím konstatovat, že se na ni holka naučila zacházet s kostkou a pochopit, že se hodí s kostkou a pak se dělá něco, co ta kostka ukáže, takže i člobrdo si u nás našlo využití. Nutno podotknout, že těch 2 a půl ještě ani na to člobrdo moc nebylo, protože pozornost si takto malé dítě udrží asi tak 5 minut – už to ale začínalo být rozhodně zajímavější. 

Asi největším hitem, který jsme doma měli během toho 3. – 4. roku, je hra Příšerky ze skříně. Hra je trochu podobná pexesu, protože se snažíte pamatovat rozmístění předmětů kolem vaší pomyslné postele a pomocí těchto předmětů dostat příšerky zpátky do skříně. Hra je krásně malovaná s parádními příšerkami, které si s dětmi i můžete pojmenovat – my tak máme Kebulu, Jetiho, Bodlinku, Pepíka apod. A vždy, když dáváte kartu příšerky do skříně (chytře vymyšlený vnitřek krabice od hry), musíte zvolat „Zpátky do skříně, příšerko!„, a to děti milují. Toto je asi první hra, u které byla dcera schopna ji od začátku do konce vnímat, respektovat pravidla a vydržet u ní. Dokonce po konci žádala ještě jednou a to jsme často také zvládli až do konce. Takže pro děti od takových 3 let mohu jedině doporučit!

Kolem těch 3 let dcerky už začal být velice aktivní i syn (v té době 1 rok) a hrát sám s dcerkou často nešlo. Proto jsme se museli vracet ke hrám, které byly „bezpečné“. Dcerka už ale chtěla víc, než dřevěné pexeso, takže jsme začali objevovat hry, které byly zároveň bezpečné, ale i si je šlo víc užít. Jednou z takových her je například hra Klauniáda. Balanční hra, ve které umisťujete dřevěné míčky na houpajícího se klauna. Komu spadne, ten prohrál. Jasně, rok a půl starému synovi to moc nešlo, ale o to to byla větší legrace a i po nějakých 7 měsících máme stále všech 24 dřevěných válečků, takže úspěch. 

Úspěch také měla jedna taková technická hříčka, a tou je hra Looping Louie. Ve hře se nad vašimi kurníky prohání v letadle kroužící Louie a snaží se vám vyplašit slípky a ukrást vejce.  Úkolem hráčů je si kurníky chránit a Louieho odpinkávat. Hra je celkem bytelná a zatím drží. 🙂 A děti to baví, i když podvádí a vejce si průběžně doplňují.

Poslední dobou byly hry Pexeso a Příšerky ze skříně nahrazeny jinou paměťovou hrou, a tou jsou Tučňáci od firmy Blue Orange Games. Každý tučňák schovává vajíčko nějaké barvy. Vy ale hledáte jen a pouze vajíčko té barvy, která vám padne na kostce. Hra je výborně zpracovaná s krásnými dřevěnými tučňáky a dalšími dřevěnými komponenty. A fakt vydrží i zacházení dvouletým prckem. Abych pravdu řekl, nevím, jak to dělá, ale ten dvouletý prcek nás v téhle hře všechny válcuje. 😀

Samozřejmě u dětí vedou hry, které mají hezké zpracování a obsahují pěkně vyvedené věci, se kterými si mohou i hrát jinak, než dle pravidel. A mohu říct, že právě hry od Blue Orange Games (výše uvedená Klauniáda, Tučňáci…) toto perfektně splňují. Takže děti často spolu hrají i další hry od této firmy – Šnečí závodyKouzelný klobouk nebo například hru Hurá zmrzlina!

Hurá zmrzlina a Kouzelný klobouk jsou vyvedeny v odolném a nejedovatém plastu a nehrozí jejich poničení. Pokud je v dosahu malý ničitel, schovávám karty. 🙂 Se zbytkem si stejně parádně vyhrají a třeba vyrobí zmrzlinu i pro vás. Šnečí závody mi zachránily Descenta. Často si děti půjčovaly krabici, ve které mám uloženy dílky map z tého hry a jen tak si stavěly mapičku. Ve Šnečích závodech jsou podobné do-sebe zapadající dílky, takže děti teď mají plnohodnotnou náhradu. 🙂 A ještě navíc tam jsou ty šnecí…

Když jsem sám s dcerou, tak už mohu být i odvážnější a ukázat ji hry, které bych synovi ještě do ruky nepůjčil. Třeba hry karetní. 2 a půl leté dítě (teda alespoň to naše) totiž nevydrží držet kartu déle než sekundu, aniž by ji vší silou zmačkalo. 

S dcerkou teď hrajeme často například hru Milostný dopis. Ta ji baví moc a už i chápe, že ne vždy je nejlepší mít v ruce princeznu. 🙂

A co má také obrovský úspěch a je asi neblíže větší deskové hře, je hra Majesty. To už je téměř dospělácká hra, které se na tomto webu i více věnuji. pod obrázkem tak najdete odkaz na stránku této hry…

Ve hře Majesty sháníte poddané do svého království. Už je nutná určitá dávka plánování a myšlení dopředu. Dcerka mě už v této hře porazila a bylo vidět, že plánuje minimálně do svého dalšího tahu a hraje tak, abych ji já v rámci svého tahu její plán nemohl nabourat. Při této hře mi opravdu až spadla čelist, že mám doma nového hráče!

Tak to je asi vše ze současného stavu výchovy nových hráčů v Čechách. Až uplyne další čas a budu mít pocit, že se situace posunula, zase zkusím něco napsat, třeba se mi povede vás nějak inspirovat. Pokud máte vy pro nás nějaký tip, neváhejte napsat dolu do komentářů! Za všechny tipy a podněty samozřejmě děkuji! 🙂

Mějte se a hrajte hry. 😉

Podpořte nás nákupem:

Vložit komentář

Nejnovější příspěvky:

Unboxing hry Gloomhaven: Lví chřtán. Uvidíme, jak moc je tento Gloomhaven „baby“

Unboxing hry Gloomhaven: Lví chřtán. Uvidíme, jak moc je tento Gloomhaven „baby“

Gloomhaven: Lví chřtán je samostatně hratelná hra ze světa Gloomhavenu, která jde i hrát jako nadstavba klasického velkého Gloomhavenu. Ne nadarmo se Lvímu chřtánu říká „baby“ Gloomhaven. Já bych se mu nebál říkat i Gloomhaven do kapsy, i když do té se vám určitě nevejde a jedná se stále o plnohodnotnou a natřískanou krabici. 🙂 Dnes mám pro vás unboxing, ale těšit se můžete určitě i na Let’s Play a dojmy.

Nejnovější recenze:

Sdílet na Pinterestu