Hra Ex Libris je krásnou worker placement eurovkou. V ní se vtělíte do role knihovníků, kteří se snaží vytvořit co nejlepší knihovnu. To ale přitom není jen tak – musíte sbírat knihy, které jsou aktuálně „trendy“ a naopak se vyhnout těm zakázaným. A přitom má každý hráč jednu kategorii, kterou prostě chce. O různé škodění tak zde není nouze.

Základ hry je velmi jednoduchý – na centrální desce máte vypsané, jaké věci jsou bodované na konci hry a pod tím máte k dispozici jednotlivé místnosti a budovy, které poskytují volná pole pro akce. Co zvládnou je napsáno přímo na nich, občas je text ale hůře čitelný. Naštěstí si to ale tvůrci uvědomují a tak má každý hráč u sebe arch se seznamem všech místností, které jsou ve hře k dispozici. Za to palec nahoru. Bohužel ale některé mají takové efekty, že si jejich přesný význam musíte hledat v pravidlech, což hru lehce zdržuje a posouvá ji od rodinné záležitosti k obtížnějším kouskům.

Více škodící, než jsem čekala

Ve finále ale hra není nikterak složitá a jedná se tak opravdu o jednodušší rodinný kousek. Z čeho jsem ale byla opravdu překvapená je to, že hra, byť se na první pohled nezdá, umí být řádně škodící. A to hlavně, když se setkají některé postavy a místnosti. Každá má totiž speciální schopnost a když ji správně využijete, můžete získat hodně bodů, či alespoň znepříjemnit tah druhým. Nevidím to ale jako minus – lze tento prvek korigovat výběrem postav i místností.

Ex Libris vypadá na stole prostě skvěle.

Když to ale necháme vše dle pravidel, umí být hra opravdu dynamická a svým soupeřům můžete zavařit, stejně tak jako hra umí být až nudná. To prostě když se nesejdou budovy ve správném pořadí a vy tak jen dokola opakujete základní akce, které má k dispozici každý. Variabilita ve hrách je vždycky super, zde mi to ale připadá, že se jedná spíše o nevyváženost a dost to hře škodí. A ve dvou hráčích nás nebavila skoro vůbec.

Když se vás ale u stolu sejdou tři či čtyři, umí Ex Libris nabídnout příjemný jednoduchý worker-placement hlavně pro méně náročné hráče. Těm jde naproti i tím, že každá hráč má na své domácí desce abecedu i s počtem karet, které se ve hře nachází s daným písmenem. Díky bohu! 🙂

Ilustrace a překlad hru zvedají

Tím už se ale pomalu dostávám k hlavním kladům této hry a to je vizuální stránka a překlad. Na deskovku se prostě pěkně dívá a na stole vypadá naprosto suprově, takže jí člověk ledasco odpustí. Pomáhají tomu nejenom barevné ilustrace, ale i dřevěné postavičky vašich pracovníků. A když před sebe začnete vykládat jednotlivé karty knih, ze kterých tvoříte svou knihovnu, vypadá to skvěle.

A co teprve, když se začtete do popisků jednotlivých knih! V průběhu hry na to není příliš času – snažíte se dávat pozor, co dělají ostatní hráči, na konci se ale nejednou zasmějete nad tím, jaké tituly máte ve své sbírce. Tohle se opravdu povedlo.

Taktizovat se musí

Budování vaší knihovny je ostatně to hlavní, o co se ve hře snažíte. Sbíráte karty, abyste je v abecedním a číselném pořadí správně zařazovali. Zároveň se snažíte sbírat knihy, které jsou pro danou partii význačné a vyhýbáte se těm zakázaným. Každý hráč má přitom svou vlastní kategorii, na kterou se zaměřuje a má z ní body. Tady už musíte lehce zapojit i taktizování, není totiž vhodné dát příliš okatě najevo, co sbíráte, jinak vám to protihráči vyfouknou.

Tato základní mechanika přikládání, kdy mezi dvě karty nesmíte dát jinou (pokud nevyužijete speciální akci) funguje pěkně a je hodně o štěstí – občas si prostě zablokujete možnost přiložit kartu, protože jste netušili, že vám příští kolo přijde do ruky. Občas se ale bohužel stane, že není příliš mnoho dostupných akcí na přikládání do knihovny a tak se vám karty kupí na ruce a vy s nimi téměř nemáte co dělat… Ty dvě základní akce (vzít si kartu a jednu kartu vyložit) se totiž člověku příliš dělat nechtějí, když jsou k dispozici mnohem zajímavější.

Pokud vás téma zajímá a hra se vám líbí, vezměte si ji. Pokud ale víte, že by vám určitá nevyváženost vadila, podívejte se po jiných worker-placementech. I samy REXhry mají v nabídce naprosto skvělé Nájezdníky ze Severu. Ti jsou sice o něco složitější, zato ale perfektně šlapou a graficky také vypadají skvěle.

Závěrem bych tedy jen dodala, že kéž by vydavatel hry jí dal stejnou péči, s jakou ji REXhry přeložily.

O jaké hře je řeč?

Sdílet na Pinterestu