Podpoř nás!

Přispěj na provoz Kubrta i ty! Budeme ti neskonale vděční a získáš speciální odznak.

Dvojkovky jedou. Odhodlaní a Mandala jsou dvě rozdílné, ale přesto podobné hry. A obě stojí za to

od 3. 12. 2020Mandala, Odhodlaní: Normandie, Recenze

Do rukou se mi dostaly dvě hry, které na první pohled vypadají naprosto rozdílně a jediné, co je spojuje, je to, že jsou pro dva. Jak jsem ale po několika hrách zjistila, pojí je i další věci. Třeba to, že obě klamou tělem a při zachování jednoduchosti nabízí plnohodnotný zážitek, který jsem ani od jedné nečekala. Obě v češtině vydává Mindok.

Mandala je už na první pohled jednoduchá karetka, která zaujme hlavně provedením, kterému vévodí plátěný hrací plán. Kromě něj najdete v balení jen balíček jednobarevných karet a to je všechno. Přesto tahle hra nabízí více, než si myslíte.

Podobně je to i u Odhodlaní: Normandie. Zde se jedná již o složitější hru, přesto ale nejde o nic extrémně náročného. Kartami zde řídíte své vojenské jednotky symbolizované žetony. A byť to může znít jako nuda, rozhodně tomu tak není.

Když šest barev vytvoří hru

Hned na začátku se vám musím k něčemu přiznat. Když jsem kdysi viděla Mandalu v jednom z YouTube videí, říkala jsem si: Co to proboha je? Co na tomhle může být zábavného? A kde je ta hra? A popravdě, tento pocit ve mně zůstal i po přečtení pravidel. Tato dvojkovka totiž má jen a pouhé 3 akce, které se ve hře mohou stát. A ty jsou prosté ve stylu polož kartu sem, vem si z balíčku. Polož sadu sem, nic si nedober. Odhoď sadu, dober stejný počet. Občas zkontroluj, zda je hotovo.

Eh? To je vše? Opravdu jsem nechápala, co na tomto může být zábavného a hlavně alespoň trochu připomínajícího hru. No a pak jsem si ji zahrála a nevěřila vlastním očím. Tato jednoduchá pravidla totiž tvoří sice primitivní, ale naprosto geniální základ pro hru.

Vaším cílem je totiž na hracím plátnu vytvořit mandalu o všech šesti barvách. V jednotlivých kolech přikládáte barevné karty buď do společné řeky uprostřed jedné z mandal, či do své části kruhu. Žádná z barev se přitom nikde na mandale nesmí opakovat. No a jakmile se přiloží poslední karta, hráč, který má u sebe vyložených nejvíce karet, si začne brát zprostřed.

Z této společné části si vezme celý balík karet jedné barvy a pokud ji ještě nemá, položí ji na nejnižší pole na své bodovací stupnici, zbytek hodí do balíku. Tím označil, kolik bodů má pro něj na konci hry hodnotu každá karta této barvy. Geniální. Každý hráč si tak vytváří vlastní stupnici a v průběhu hry mu jde o jiné barvy.

Musí přitom taktizovat – přiložím sem, abych přebil počet karet, ale nic za to neměl, nebo přiložím doprostřed a doberu si karty? A chci, aby zavřel soupeř a bral si první, nebo chci si brát první já? Prostě geniální.

Když žetony umí být sexy

Podobné prvotní pocity, jako u Mandaly, jsem ale zprvu měla i u Odhodlaní: Normandie. Zde jsem si tedy nemyslela, že by tam někde nebyla ukrytá hra, ale spíše mě to nezajímalo z toho důvodu, že je to žetonkovka. Bleh. A dokonce z druhé světové – téma, které mě zajímá snad ze všech nejméně.

Když jsem ale viděla fotky, tak jsem trochu vyměkla. A nakonec až tak, že jsem ji chtěla na recenzi. A jsem za to ráda. Já se přiznám – pokud je hra ošklivá, ke mě na stůl nesmí. Proto nikdy nebudu hrát žádné hardcore žetonkovky, nesedí mi ani většina 18X her (až na 18CZ, které miluju) a část eur také nemám ráda, protože jsou pro mě osobně nepěkné.

To mi samozřejmě nemějte za zlé – pokud tyto hry máte rádi a hrajete je, tak je to jedině dobře a pokračujte v tom. Já jsem ale velmi ráda, že Odhodlaní: Normandie vypadají skvěle. Žetonky jednotek jsou přehledné, stejně tak i zbývající značky, karty pěkně minimalistické a ten hrací plán, ten je prostě bomba.

Takže i když se jedná hru zcela jen o kartonu a kartách, kde bojujete s jednotkama na polích, vidíte vše krásně před sebou v nádherném provedení a je to super. Tohle osobně vidím jako velké plus a i jeden z důvodů, proč mě ve finále tato hra chytla (spoiler! 😁). Pro někoho, kdo toto téma standardně příliš nemusí, je podobné provedení podanou rukou.

Další je pak samotná hra. Ona je totiž v základu až geniálně jednoduchá. Vyberete si stranu (Američany či Němce), balíček karet, vše nachystáte podle scénáře a jedete. Balíček vám přitom říká, jaké jednotky můžete dané kolo aktivovat a co s nimi dělat.

Celkově je zde jen několik málo akcí, které se opakují a hlavně – hra na vás jednotlivá pravidla hází postupně, po krůčcích a je tak velmi snadné se do nich dostat. S každou kartou navíc můžete udělat hned několik věcí, nejsou jen na jedno použití, což na hrách naprosto miluju.

Nehodí se tato karta na tohle? Nevadí, tak ji použiju jinak! A nebo ještě jinak! Díky tomu značně stoupá variabilita hry a strategické možnosti.

Celé je to pak hodně o tom, co nejlépe pracovat s balíčkem (který se v průběhu hraní mění) a co nejrychleji (či nejlépe) splnit zadání scénáře.

Těch přitom najdete ve hře 12. Každý má úvodní historický popis, na což následuje výčet jednotek, se kterými hrajete, žetony, dílky, co potřebujete a pak také to, co musí jednotlivé strany splnit, aby vyhrály.

No a to je vše! A byť se počet scénářů nemusí zdát jako kdo ví jak vysoký, tady jde o strategii a co nejlepší využití balíku. Vůbec tak nevadí hrát jeden scénář stále a stále dokola. Vždy totiž můžete zkusit jít jinudy, přepadnout protivníka jinde či zkusit povolat posily o něco dříve.

To je na tom to skvělé – ono seznamování se s balíčkem, jak jednotlivé jednotky mezi sebou reagují, co si pomáhá, ci naopak ne… díky tomu tato hra láká hrát víckrát nejen za jiné strany, ale i za tu jednu a samou dokola.

Když hry dělají, co mají, a dělají to dobře

No a tato znovuhratelnost je pro obě hry opět společná. U Mandaly vám totiž nic nebrání ji hrát stále dokola. Zde tomu pomáhá abstrakce a hlavně to, že nikdy nevíte, jaké karty vám dojdou a co soupeř udělá. No a to ostatně platí i pro Odhodlané.

Obě hry navíc klamou tělem, kdy v malé krabici za málo peněz najdete hodně muziky. V jedné odpočinkovější, ale přesto strategickou, hru, v druhé válečnou řežbu schovanou pod pěkným kabátkem. Zatímco Mandala je vhodná na poklidnější večery, Odhodlaní: Normandie jsou skvělé jako úvodní hra do náročnějších deskovek – a to nejen těch žetonkových. Jako válečná hra totiž fingují naprosto skvěle a mají velmi příjemný průběh celé hry.

Samozřejmě, ani jedna z těchto deskovek není dokonalá a našla by se spousta důvodů, proč je nebrat. u Mandaly třeba to, že krabice od výroby opravdu zapáchá a látku tak musíte vyprat a nadále držet uzavřenou v sáčku. Není to ale nic, co by mělo vadit samotné hře. Větší problém by mohl být to, že se jedná o abstraktku. Ano, děláte tu Mandaly, ale spíš jen na oko. Reálně bez tématu jen pokládáte karty a soupeříte. Pokud tedy hledáte velký příběh či téma, tohle není pro vás. Na druhou stranu – partie zabere asi 20 minut, což je přesně tak akorát a při takto krátké hře je snadné odpustit absenci tématu i pro ty, kteří na něm jinak lpí.

U Odhodlaných bych měla výtku asi jen k mechanice válečného zmatku. To jsou karty, které jsou vám v balíčku téměř k ničemu a jen vám jej plevelí a zabraňují dělat něco užitečného. Nechci zde zabírat do překladu této karty, na který si někteří stěžují – to mi nepřísluší, protože nejsem v tomto expertka. A naprosto chápu mechanicky, proč tato karta ve hře je. Do vašeho balíčku se ale dostane hlavně akcí pátrání. Tedy tím, že prozkoumáváte mapu. A to prostě čistě tematicky nechápu – prozkoumávám a tím nastane válečný zmatek? Nemělo by to být tím, že po mně střílí soupeř? Nebo že mně se nepovede zasáhnout cíl? Vím, že tyto karty symbolizují i poruchy v komunikaci při přílišném roztažení po mapě, ale… prostě mi to trochu nesedí 🙂 a třeba mě přesvědčíte, že to vlastně dává smysl – kdo jsem, abych říkala, že nedává.

Jak je ale vidno, jedná se o drobnosti. A tak pokud se díváte po nějaké té dvojkovce, s těmito dvěmi nešlápnete vedle. Mandala je pro mě příjemným překvapením posledních měsíců a Odhodlaní vlastně taktéž. Nikdy bych totiž nečekala, že mě bude bavit hra z období druhé světové války. No a kdo ví, třeba se díky tomu dostanu někdy i k nějakým hard core záležitostem.

O jakých hrách je řeč?

Vložit komentář

Nejnovější příspěvky:

Vidcast 22: Znovu a lépe

Vidcast 22: Znovu a lépe

Povídání o deskovkách není nikdy dost, ne? 🙂 O čem jsem se rozpovídal tentokrát? O adpoci, o Deskozóně, o nových akvizicích a pár hrách, které mi prošly rukama.

Nejnovější hry:

Sdílet na Pinterestu