Catan: Hvězdoplavci: Když plastová dilda s děly tvoří skvělou ro*****u hru

od 16. 2. 2020Catan: Hvězdoplavci, Recenze

Hra Catan: Hvězdoplavci není až tak nová, jak by se mohla zdát. Poprvé vyšla asi před dvaceti lety a tentokrát zamířila i k nám. Z Catanu si bere základní mechaniky a přidává velké vesmírné lodě, piráty a mimozemské rasy. A to zní jako pořádná zábava!

Hned ze začátku bych ale chtěla ujasnit toho největšího kostlivce koukajícího ze skříně – ona velká plastová dilda. Catan: Hvězdoplavci jsou totiž rodinnou hrou s velkými plastovými loděmi, na které v průběhu přidáváte další části, čímž vypadají ještě více jako podivné sexuální hračky. Ale nebojte, to tak přijde jen nám dospělým. Takže v partě kámošů se zasmějete, uděláte pár poznámek (hlavně, když s nimi budete štěrchat) a jdete dál, s dětmi pak nemusíte řešit nic. Ba právě naopak – máte ty cool obří vesmírné lodě! Takže nebojte, hra je zcela bezpečná pro děti 😉

Catan s příchutí Star Treku

To první, co mě napadlo, když jsem viděla tu hru bylo: „Achjo, další ždímačka značky…“. A jak jsem ráda, že jsem se spletla. Hvězdoplavci jsou aktualizovanou verzí poměrně staré hry, kdy tvůrci aktualizovali některé mechanismy a hlavně design lodí. Základ je přitom stejný – házíte kostkou, získáváte suroviny a snažíte se postavit své další základny ve vesmíru.

Jenže tady to začne nabírat zajímavé grády. K novým planetám totiž musíte doletět, k čemuž máte své lodě. Ty nesou dva typy stanic. Jedny pro další získávání surovin a stavbu lodí a ty další pro obchodování s mimozemskými rasami. Nic vám totiž nebrání doletět na jejich obchodní stanici a získat některou z výhod, které poskytují!

A co je nejlepší? Při letu se vám mohou stát nejrůznější události – přepadení piráty či náhodná setkání a exploze. Hře to přidává skvělou dynamiku a hlavně – každou kartu vám čte protihráč, takže nikdy nevíte, co vás čeká. Tvůrci zde vymysleli chytré řešení, kdy vždy máte problém a odpovídáte ano-ne a podle toho se příběh vyvíjí dále. Budete bojovat s piráty, nebo se jim vzdáte? Či se je snad pokusíte podplatit, aby napadli vaše soupeře? Skvělou mechanikou je i to, že hodně karet začíná stejně, kromě prvního odstavce je ale řešení jiné. Vy tak nikdy nevíte, co vás čeká, můžete mít maximálně tušení, což značně zvyšuje znovuhratelnost a zábavnost. Za mě super!

Jednotlivé mimozemské rasy pak ve hře slouží k tomu, abyste mohli získat další výhody ve směňování surovin či při těžbě. Případně mohou vylepšit vaši vesmírnou loď. Nejsou tedy využité tak moc, jak by mohly, rozhodně zde ale nejsou zbytečně. Jediné, co zamrzí, jsou jejich figurky, Ty jsou totiž řešení kartonovými postavičkami. Ono to nevadí, ale když je celý zbytek hry plastový s absurdně velkými loděmi, tohle si zasloužilo trochu více pozornosti.

Jednoduchá pravidla ve dvou sešitech

Při otevření obří krabice (obsahu je tu opravdu hodně) mě nejvíce zarazily dva pravidlové sešity, které uvnitř najdete. Hned ve mě hrklo a říkala jsem si: „Proboha, nemá tohle být Catan?“ Jsem ale ráda, že i když zde jsou základní pravidla a následný vysvětlující almanach, základ je dosti jednoduchý.

Tah se skládá z hodu kostkama, které určí, které planety aktuálně produkují – ano, stejnou mechaniku najdete v klasické verzi Osadníků z Katanu. Následně máte šanci libovolně směňovat suroviny dle domluvy mezi hráči, případně z bankem. Kdykoliv mezi tím můžete stavět nové lodě, které nesou další stanice. A následně s nimi letíte – nepoužíváte ale kostku. Místo toho si zatřepete s lodí (nahoru, dolů… už chápete, proč u první hry s dospělými budete mít podivné trapné úsměvy a výbuchy smíchu?) a podle toho, jaké kuličky vypadnou, se něco stane. Buď rovnou poletíte, či, pokud tam bude černá, nastane nějaká událost.

Jednoduché a funkční. Nejvíce se mi právě líbí tohle jasné oddělení – kostky na produkci, lodě na létání, byť by obojí šlo vyřešit kostkama. Takhle je to nejen tematické, ale i snadnější pro naučení, protože jedna věc dělá jen jednu věc. Vyhrává přitom hráč, který jako první získá 15 bodů. Ty máte nejen za stavbu stanic, ale i za různé hrdinské skutky a komunikaci s dalšími rasami. Nejlepší přitom je, že ostatní hráči vás mohou o některé připravit, aniž by hra byla sama o sobě přímo škodící. Super. Počítejte ale, že okolo dvou hodin herního času vám zabere.

Součástí pravidel jsou i nejrůznější varianty pro pokročilé hráče či s prvkem objevování, kdy jsou jednotlivé planety zpočátku pro všechny tajemstvím. To hře dodává další a další možnosti a o to méně se ohraje, což je vždycky fajn.

Když je přeprodukovanost fajn

A tady se vlastně dostáváme k tomu, že hra je těžce přeprodukovaná. Vůbec by tu nemusela být obří mapa, figurky základen a ty obří lodě, na které ještě připevňujete další prvky, které vám určují rychlost, palebnou sílu apod. Všechno ale vypadá super a tak nějak tematicky, místy až jako levnější, menší a trochu dětská odnož Twilight Impéria. A já to beru.

Tohle je zrovna hra, kde vizuál dělá stejně hodně, jako samotné hraní. A byť to by pro nás bylo samo o sobě dost, všechny další prvky prostě přináší atmosféru a zábavu navíc. protentokrát za mě tedy proč ne. Jediná velká výtka je pro mě omezení počtu hráčů. Zde je to na 3-4, což může být hodně limitující. V ideálním případě bych si představovala 2-5, ale třeba se dočkáme nějakého toho rozšíření a třeba i přídavných karet událostí.

O jaké hře je řeč?

Vložit komentář

Sdílet na Pinterestu