Azul vs Vitráže Sintry: Je lepší klasika, či skleněná novinka?

od 12. 8. 2019Azul, Azul: Vitráže Sintry, Články

Na nový Azul jsem se zprvu dívala tak trochu skrz prsty. Na první pohled to totiž vypadá, že někdo se prostě jen rozhodl dolovat již nějak zajetou značku. Proto jsem byla mile překvapena, že Azul: Vitráže Sintry přináší poměrně hodně nového.

Základní princip ze hry Azul ale zůstává. Každé kolo si vybíráte barevné dlaždice z nabídky vitrín a to vždy po celé jedné barvě. U umisťování je ale již první změna. Dlaždice, které jsou tentokrát průhledné, umisťujete na svislé pásky a vždy barvu na barvu. odpadá tak tedy zaplňování řady pro získání jednoho pole v mozaice, jako bylo v prvním díle.

Jednodušší skládání a bodování

Díky tomu je hra přímočařejší a lépe se vysvětluje začínajícím hráčům. Aby to ale nebylo zase tak jednoduché, jednotlivé barevné vzorce jsou vždy losované z pásků, každou hru tedy skládáte jinou vitráž. A hlavně je zde omezení na to, kam dílky můžete umístit.

Na řadu totiž přichází zajímavá mechanika, kdy můžete dílky pokládat jen tam, kde máte svého mistra sklenáře. Toho můžete posunout na libovolný sloupec doprava, nikdy ale ne doleva. Takový krok vás stojí celý tah, ve kterým nemůžete vytvářet mozaiku. Tuto drobnost tak musíte brát v potaz při plánování toho, co si brát, aby vám to náhodou soupeři nevyfoukli.

Po dokončení každého sloupce jej napoprvé otočíte a začnete vytvářet nový vzor, napodruhé odstraníte ze hry a tak se vám zužuje prostor, na kterém musíte manipulovat.

Jednodušší je také bodování, které je jasně uvedené přímo na desce. Dalo by se tedy říct, že Vitráže Sintry jsou lehce přístupnější verzí klasického Azulu, na druhou stranu ale obsahují stejnou míru strategických možností.

Azul: Vitráže Sintry

Jediné, co mě na hře zamrzelo, je naprostá drobnost u tabulek hráčů. Celá hra má neuvěřitelně pěkné provedení, z pro mě neznámého důvodu jsou ale jednotlivá okna na deskách useknutá. Možná se při výrobě snažili šetřit, nebo potřebovali vše nacpat do krabice, kvůli tomu to ale vypadá dost hrozně. A přitom by stačilo půl centimetru navíc.

Azul: Vitráže Sintry potěší

Hra Azul: Vitráže Sintry je tak velmi povedeným nástupcem prvního dílu, který pro mě zcela obhájil svou existenci. Byť sdílí základní mechaniky, jedná se o dostatečně jinou hru na to, abyste si ji chtěli zahrát. A když bych se měla rozhodnout, který díl mám raději, zřejmě bych odpovědět nedokázala. Na polici si totiž ponechávám oba.

Opět se totiž jedná o povedenou abstraktní rodinnou hru s příjemným poměrem náročnosti pravidel a množství strategických možností. Stále od toho nečekejte plánovací orgie, každé kolo se stále výběr náhodně losuje, to ale vidím jako plus. Azul je prostě jednoduchá příjemná hra na lehčí setkání u deskovek.

A nejgeniálnější věc? Někoho chytrého napadlo dát do balení odhazovací krabičku na neumístěné a použité dílky, takže je nemusíte házet zpět do velké krabice a pak složitě lovit, Jedná se o naprostou drobnost, ale neuvěřitelně mě potěšila.

O jakou hru se jedná?

Vložit komentář

Sdílet na Pinterestu