Vyberte stránku

Moje zaujetí koníčkem zvaným deskové hry je dosti specifické. Nebo jsem si to alespoň dlouho myslel. Postupem času zjišťuji, že v tom nejsem až tak úplně sám a že bych třeba někomu mohl pomoci nějakou tou zkušeností, či radou.

Svoji vášeň pro deskovky jsem dotáhl tak daleko, že publikuji videa a články pro Deskofobii (a ta přežila!) a že mám dokonce i svůj blog, který právě teď čtete… A tento článek píši také jako poděkování za již 500 fanoušků mé stránky na Facebooku a za 300 odběratelů mých videí na Youtube! Díky. 🙂

Můj koníček začal nevinně a to jednou dvěma deskovkama sem tam občas. Ale po čase jsem se musel podívat na svou sbírku her (v té době třeba 8 kousků cha chá) a na to, kolik jsem do ni vrazil peněz. Začal jsem se ptát, jestli to byly dobře investované peníze. Dobře, doma se mě začali ptali, jestli to byly dobře investované peníze. Neuměl jsem odpovědět. Na hraní jsem neměl nikdy moc času a tak pohled na krásnou deskovku, která mi ležela v poličce už půl roku bez zahrání, mi s argumenty nepomáhal. Jsem racionálním člověkem, a proto jsem začal přemýšlet o racionalizaci mé sbírky tak, aby nezatěžovala rodinný rozpočet.

Pravidlo č. 1 znělo: Mám k dispozici jednu skříňku rozumných rozměrů, co se do ní nevejde, musí z domu.

V optimalizaci mi pomáhá bazar na zatrolených hrách. V současné době už evidují 40 úspěšných obchodů, takže se dá říct, že něco málo jsem už prodal. Měl jsem v plánu i přes bazar nakupovat, ale to se mi dlouhodobě nedaří (nemám rád takové to čekání do půlnoci, kdy mě někdo na poslední chvíli o pět korun přehodí). 

Když se na své prodeje kouknu zpětně, tak jsem udělal řadu chyb. U některých her, které jsem měl rád a prodal jsem je prostě proto, že se nedostaly na stůl, se stesk nedostavil, a prodej se tak povedl a splnil účel. U vzpomínky na jiné dodnes skřípu zuby. A o těch bych se chtěl dnes trochu rozepsat…

Vítejte u článku: 5 her, které jsem neměl prodávat.


5. Star Wars Rebelie

Star Wars Rebelie je úžasná dvojkovka (nebo teda čtyřkovka, pokud se rádi dělíte o pravomoce), která těží maximum ze světa Star Wars. Pokud chcete hru, ve které budete hrát Star Wars a prožívat příběhy z tohoto světa, volte Rebelii! Lepší hru nenajdete. Napětí mezi Rebely a zlým zlým impériem by se v této hře dalo krájet. A já bych se nebál tuto hru doporučit i hráčům, kteří Star Wars neznají. Tak dobrá ta hra je. A já ji prodal. Bylo mi líto kolem ní chodit a plakat, že ji nedostanu na stůl (hrací doba?). Prostě ten okamžik, že si řeknete, že než si stýskat, tak se toho vjemu radši zbavíte. Ale nepomohlo to. 🙂 Koukám po té hře stále a kdo ví, třeba se k ní ještě někdy dostanu.


4. Gloomhaven

Gloomhaven Gameplay

Byl jsem hrdým podporovatelem první Kickstarterové kampaně na hru Gloomhaven. Ta hra nabízela všechno. Prostě všechno, co člověk od příběhové dobrodružné hry chce. Skryté cíle, vývoj postav, ovlivňování prostředí, legacy prvky, příběhové zvraty a střetnutí. V té hře je všechno a je to tak obrovská bedna, že bych s ní naplnil tu výše zmíněnou skříňku na hry. Doma mi vydržela asi měsíc. Toto totiž není hra na jedno zahrání. Této hře musíte podlehnout a nechat se unést. Obětovat se jí. A já se nedal!! Však si to vezměte. Ve knize příběhů bylo asi 100 scénářů!! Ano, 100. V rámci kampaně jste nemuseli hrát všechny, stačí tak 60 – 70. A vývoj postav tomu odpovídal. Začnete ho pociťovat až po takových 4 – 5 hrách. To je investice, kterou jsem si prostě nemohl dovolit. Mámení této sirény jsem proto horko těžko odolal a krabici radši prodal. Teď se sem tam nějaké nové krabice objeví v obchodech. Už jsem se jednou přistihl v eshopu, kde ji hlásili skladem, že vyplňuji dodací údaje. Naštěstí, než se mi to povedlo, tak se objevil kouzelný nápis „není skladem“, někdo byl rychlejší. I tady se amorův šíp zaryl hluboko. 🙂 Však je Gloomhaven v současné době číslo jedna na serveru BoardGameGeek, takže v tom nejsem asi sám…


3. Mage Knight

Jedna z prvních her, kterou jsem prodal, byla česká krabice Mage Knighta. Shodou okolností to byla i první hra z druhé ruky, kterou jsem měl (koupil jsem ji za 1 000 korun :D)). Já jsem z té hry byl vždy nadšený a i ženě se ta hra líbila. Opravdu nevím, co mě to napadlo ji vyměnit. Bylo to období velké paniky a hysterie. Vášeň nákupů u mě propukla naplno. A já prostě chtěl jinou hru a nevěděl jsem, jak se k ní rozumně dostat. Tak jsem ji vyměnil za Mage Knighta. Protože je ta hra přeci tak robustní, zabírá moc místa, hraje se dlouho… A my máme ty malé děti, co s ní budu doma dělat. Jak já byl blbý! Na natáčení Let’s Play videa jsem si tu hru pak musel půjčit od kamaráda. A zase jsem si nadával. Upřímně, kdyby REXíci neoznámili, že vydají česky Ultimátní edici Mage Knighta, tak výměnu Mage Knighta bych považoval za jednu z největších stupidit, jakou jsem v životě udělal. Výměnu Mage Knighta za Eldritch Horror.


2. Eldritch Horror

Příběh pokračuje. S Eldritch Horrorem to byla láska na první zahrání (napsal bych na první pohled, ale zrovna grafické zpracování mapy v Eldritchi nepovažuji za oku lahodící). Byl jsem hrdým majitelem Arkhamu, který se mi líbil díky příběhům, které vytvářel. Vždy mi ale přišel hrozný na údržbu. Takové ty drobnosti během hry, které si musíte pamatovat, co všechno musíte udělat. Eldritch všechny tyto neřesti řešil. Ač se atmosféra hry změnila přesunutím do světového měřítka a tím i příběhy byly komprimovanější, celkově hra měla hladší a příjemnější průběh. Eldritch Horror byla první hra, do které jsem šel naplno. Kupoval okamžitě všechna rozšíření, která vyšla, a celkem se mi i dařilo dostat hru na stůl. Na každé deskoherní akci proběhla téměř povinná hra Eldritch Horroru. A nikdo si nikdy nestěžoval. Eldritch Horroru zůstal jeden potencionální konkurent. Hra Mansions of Madness. U ní ale bylo vždy spousty ale. Pán domu, zdlouhavá příprava, jistá jednorázovost. Ta hra mi přišla neučesaná a zoufale závislá na tom, jaký výkon podá pán domu. Navíc mi bylo jasně, že pokud budu mít Mansions of Madness, tak vždy budu muset být pán domu já… Jenže pak FFG oznámily vydání druhé edice Mansions of Madness a všechno se změnilo. Najednou jsem věděl, že budu doma chtít mít další hru s chapadlama, dalších X rozšíření této hry… A mé racionální já rozhodlo, jedna taková hra půjde do domu, druhá z domu. Takže Eldritch Horror se třemi velkými a třemi malými rozšířeními šel do světa. Stejně tak, jako před tím Arkham. Jenže ten mě nikdy nemrzel. Na Eldritch vzpomínám celkem často. A jsem tak zvědavý na třetí edici Arkham Horroru. Bohužel se obávám, že na českou edici si počkáme. Takže budu rozhodně váhat, jestli se tomu poddat hned, nebo čekat. 😀


1. Mage Wars

Konečně první místo. I když první… Asi jsem neměl ambici žebříček nějak srovnat. 🙂 Hra Mage Wars byla vlastně mou první karetní hrou, které se dalo říkat živá. V krabici byli čtyři mágové a ze sbírky karet za použití nějakých pravidel si každý mág stavěl svůj spellbook. Pak se utkají dva mágové na herním plánu 3 x 4 a zjistí se, kdo se lépe připravil, kdo tu hru lépe umí a ano i to, komu lépe padají kostky. Co já se této hry nahrál! Každé rozšíření jsem obratem kupoval, hrabal jsem se v tunách karet a stavěl knížky. Dnes po nějaké době mohu s klidným svědomím říct, že to byla první a poslední hra, kde mě stavění balíku (v tomto případě knížky) bavilo. Byly i další pokusy. Pán prstenů LCG, Hra o Trůny LCG (ta vykazovala velmi vysoký potenciál, ale soupeři nebyli), Arkham Horror LCG, Dice Masters… Ale prvek stavění balíku bych si ve všech ostatních hrách odpustil. U Mage Wars to bylo jiné: pomáhal jsem organizovat ligu (a že bylo několik ročníků!), verboval kamarády, založil českou stránku Mage Wars na Facebooku a po festivalech Mage Wars prezentoval. Co se zkazilo a proč jsem hru prodal? Výrobce hry, firma Arcane Wonders, se rozhodl, že vzhledem k reakcím některých fanoušků, že jsou Mage Wars příliš složitou hrou, přišel s variantou Mage Wars Acdademy. Hra přišla zejména o hrací plán (ano, prý je složité se pohybovat po 3 x 4 políčkách). Efekty karet byly zjednodušeny, eliminoval se pohyb… Nějak mě ta hra vůbec, ale vůbec nelákala. Ale teď pozor. Karty ze sad Academy se dají použít i v Aréně (nové tak jsou označeny velké dospělé Mage Wars)! No, co vám mám povídat, probudil se u mě kompletismus a začal jsem řešit, co budu bez Academy dělat – já prostě Academy nechtěl. Navíc k bylo najednou ticho. Arcane Wonders řešili Academy maximálně tak nové moduly do Mage Wars (které mě ale taky nějak zvlášť neoslovily) a úplně se rozhostilo ticho o nových mázích či variantách mágů starých pro ty pravé a jediné Mage Wars. Nějak jsem dospěl k závěru, že Mage Wars jsou mrtví a že už se budou tlačit jen malé balíčky pro Academy. Zmatek, frustrace, zloba a otrava vedly k tomu, že Mage Wars šli do světa. Pořád je ale považuji za jednu z nejlepších her, jakou jsem měl kdy možnost hrát a rád si je kdykoli zahraji! o, a noví mágové asi opravdu jen tak nebudou. 😀


Tak, tady to máte. K jakých chybám vede snaha o optimalizaci. 🙂 A nekoukal jsem na spekulativní hledisko a na to, za kolik jsem tu hru mohl prodat dnes! Jenom a pouze na to, že mě mrzí, že dané hry už doma v poličce nemám.

Je jedno rčení, které se říká mezi deskovkáři:


„Nejvíc se bojím toho, že až zemřu, tak moje žena prodá naše hry za tolik, kolik jsem jí řekl, že stály!“

Z toho mi vyplývá, že snaha o rodinnou harmonii a optimalizaci sbírky deskovek a celého koníčku není jen mou doménou. Často slýchávám, že někdo propašoval domu krabici s výmluvou, že je půjčená. Že si tu krabici u něho někdo nechal jen na chvíli. Že byla v úžasné slevě. Nebo že ji vyhrál v soutěži na internetu (já už takhle vyhrál tři hry – ale jako vážně! Fakt. :D)). 

Já bych doma takto mlžit nemohl. Mou ultimátní větou se stalo, že já dostávám hry od vydavatelů zadarmo, protože jsem známý recenzent. Doma jsem to neřekl, to by mi samozřejmě žena nezbaštila. Ale ti vydavatelé na to překvapivě slyší. 😀